Rovněž malířská výzdoba fondu i šepsovaných polí (viz) a vývoj mramorování koresponduje s vývojem truhlářské výzdoby. Stejně s ním lze malířskou výzdobu, rozdělit do tří časově si odpovídajících etap.
Ještě před nimi však ve sbírce národopisného oddělení HM NM nacházíme z tohoto  kraje pravděpodobného předchůdce modrého mramorování. Představuje ji  vzácně dochovaná modravá skříň 30804 datovaná 1797. Nejde ještě o tmavě modrý fond a bílé žilkovanou zvlněnou síť 1. poloviny 19. století, ale o její předstupeň. Jedná se o malířskou manýru představující vzhledem spíše olejové skvrny na vodě. K této svatební skříni byla pořízena také svatební truhla 30805  pochopitelně stejného data 1797, ale také ještě bez sítě na fondu. Oba kusy jsou skvostně malířsky vypraveny milostnou a prosperitní symbolikou.
 
 

Od výše uvedeného způsobu zdobení fondu byl pak už jen krok k jednodušší bílé souvislé, zvlněné, světle modře stínované síti, malované na tmavomodrém podkladu.
V této prvé etapě je ve zdobných polích frekventován milostný a rodinný květinový symbolismus 2. poloviny 18. století. Karafiáty, hrozno, tři růže, narcis, tulipán, z vrcholků květů vyšlehují lístky a klikatky symbolizující zmnožení, pokračování rodu. (viz jednotlivá hesla v kapitole věnované symbolismu). Vše je zasazeno do barokních váz nebo košíčků. Kompozice květů této prvé fáze směřuje přímočaře vzhůru. Plocha dole po stranách váz zůstává volná, někdy je zde umístěn dělený letopočet.
Druhá etapa představuje stejné druhy květů v podobných vázách a košíčcích, ale jejich kompozice je plnější. Stonky květů vychází z váz vějířovitě a zcela zaplňují plochu pole. Krajní přepadávají dolů přes okraje váz a košíčků a vyplňují tak plochu i po jejich stranách. Po obsahové stránce k výše jmenovanému milostnému a rodinnému symbolismu přibývá křesťanská symbolika a obrázky světců,ale i rokajů v poli(viz). Vedle květů se zejména na středních polích dveří skříní objevují mládenec a děvče v galantní scénce, sedlák se selkou, květinář, myslivec se psem a pod. Konturování i stínování mramorové sítě postupně slábne. Příkladem odklonu od bíle konturované sítě poslouží i skříň 44473 datovaná 1842 získaná z Lomnice nad Popelkou.

Třetí etapa představuje zjednodušené mramorování fondu a to, až na pouhou zvlněnou bílou síť, bez stínování. Květinová malba dále podléhá dekoračnímu formalismu a odklání se od vnitřně žitého symbolismu. Vliv na oslabení mramorového typu vyvíjí nesporně i blízkost truhlářských dílen sousedního horního Pojizeří, kde mramorování úplně chybělo. Nebylo  zaznamenáno ani po dvacátých letech 19. století kdy zde nalézáme jen zelenavý, modravý, někde tmavě modře hubkovaný fond.(viz Vysocký a Čermácký typ). Samostatnou variantu, jak již výše zmíněno, představoval konstrukčně i dekoračně odvinutý kartounový typ, který v poslední fázi bytoval současně s mramorovým typem.
Malba květinové výzdoby s prosperitním a ochranným symbolismem v podstatě přežívá bez velkých zjednodušení, až do padesátých let 19. století a má v celém regionu téměř jednotný ráz. Podrobnějším srovnávacím studiem by bylo možné vytřídit další tři, čtyři malířské okruhy, avšak jejich bezpečné přiřazení k příslušným dílnám tohoto regionu je bez údajů o způsobu tvorby té které dílny, truhláře a malíře nemožné.
Nábytek mramorovaného typu můžeme spatřit prakticky ve všech museích v Pojizeří, v Krkonoších a Podkrkonoší. Jednotlivě pak i ve sbírkách dalších českých, moravských, ale i rakouských a německých musejí.