Východní pohled na Letohrádek Kinských v Praze, od roku 1901 sídlo Národopisného musea.
Detail z empírového podšálku vyrobeného slavkovskou porcelánkou roku 1831,
majetek Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
 
 

1. Úvod

Sto třinácté výročí založení Národopisného musea v Praze v roce 1896 (viz stránku o založení musea), od roku 1922 Národopisného oddělení Národního musea, a nedávný přelom tisíciletí je dostatečným důvodem k hodnocení sbírkové činnosti a tím i hodnocení jednotlivých sbírek. Jednou ze čtyřiceti čtyř základních sbírek oddělení je sbírka lidového nábytku. Co do velikosti tj. počtu jednotlivých kusů se řadí se svými třinácti sty na dvacáté druhé místo. Je tedy tzv. středně velkou sbírkou, která však svou objemností zabírá ze všech sbírek největší plochu, cca. 2000 m2, a v tomto ohledu je sbírkou první. Pro lepší představu, sbírka může vytvořit souvislou řadu dlouhou něco kolem dvou kilometrů. Její velikost prakticky po celou dobu existence musea narážela na prostorové potíže. Růst sbírky byl vždy v předstihu před dostatečností depozitárních ploch, což se  projevovalo hlavně v období velkých akvizic. Při založení musea, při přičlenění k Národnímu museu, po druhé světové válce, v sedmdesátých letech, a začátkem devadesátých let, kdy byly všechny mimopražské depozitární prostory lidového nábytku navráceny původním majitelům.
Přirovnáme-li tuto sbírku k obdobným sbírkám v republice i v Evropě, tak patří nesporně k největším a co do regionálního a časového zastoupení k nejbohatším. Dokládá lidovou nábytkovou produkci devatenácti krajů Čech, Moravy a Slezska a jednotlivými kusy některé regiony Slovenska, Rakouska, Německa, Bulharska a bývalé Jugoslávie. Z časového hlediska pak umožňuje sledovat vývoj lidového nábytku v jednotlivostech od konce 17. století a v plné šíři typů a dekorů od konce 18. století.
Koncepce tvorby sbírky lidového nábytku, jako i všech ostatních sbírek Národopisného musea v Praze, byla stanovena jeho prvím ředitelem Luborem Niederlem. Byla zaměřena národně a zahrnovala vedle české kultury i slovanskou kulturu. Vedle sběru vrcholného projevu hmotné a duchovní lidové kultury doporučovala sběr dokladů všedního života s jeho sociálními aspekty a s podrobnou dokumentací nálezových okolností. Tím byla hned od počátku vytyčena vysoká úroveň odborného sběru. Ve vývoji sbírky však bylo jen několik málo období, která splňovaly tyto nároky. Patřily k nim především sběrné cesty odborných pracovníků musea konané po českých zemích i v zahraničí. Sbírka dnes, doložením hlavních regionů, splňuje národní ohled přičemž časově pokrývá konec 18. a 19. století. Bohužel, dělo se tak ne vždy zcela soustavným a cíleným sběrem. Šlo často o náhodné dary a příležitostné nákupy. Důslednější orientaci na sběr dokladů všedního života představují 50. až 80. léta dvacátého století, která souvisela s celkovou orientací "socialistické kulturní politiky". Nárůst sbírek po druhé světové válce dovolil rozšířit původní národní koncepci o možnost  dokumentace lidové hmotné kultury na územním principu, tj. o sběry na území bývalého Československa a to bez ohledu na národní původ.
Dospělo se tak k vyšší kvalitě dokumentace umožňující komparační studia mezi národy, národnostmi a etnickými skupinami, a tím i mezi regiony s odlišnými projevy hmotné kultury.
Dlužno dodat, že tato etapa není uzavřena a mnoho dokladů pro studia tohoto typu byla nenávratně zničena. Stalo se tak po roce 1945 odsunem německy hovořících obyvatel ze Sudet a osídlením těchto oblastí národnostmi jiné kultury, často ze vzdálených krajů. K dalšímu ničení mnoha dokladů lidového nábytku docházelo později na celém území státu a to v důsledku tzv. "socializace venkova", která si nevážila práce a kultury vytvořené předchozími generacemi. Tradiční způsob života a bydlení byl v té době vystřídán novými formami nenavazujícími na staré. Přes tento stav, který byl vůči sbírce i tomuto fenoménu veskrze nepříznivý, se podařilo v dalších čtyřech desetiletích po druhé světové válce zachránit množství velmi hodnotných a často unikátních dokladů lidové nábytkové kultury.
Výběrový katalog si klade za úkol (mimo jiné) předvést hlavní nábytkové typy jednotlivých krajů Čech, Moravy a Slezska zastoupené ve sbírce. Postuluje jejich charakteristické rysy výzdoby a tam kde to krajový soubor nábytku dovolil, také dokládá jejich vývoj od konce 18. a v průběhu 19. století.
 
 

Národopisné museum českoslovanské jehož sbírkový základ vytvořily exponáty Národopisné výstavy českoslovanské pořádané v Praze v roce 1895, dostalo do vínku, mimo další druhy sbírek, též pěknou kolekci lidového nábytku. Darovaly je některé okresní a krajské odbory Národopisné výstavy. Je to kolem šedesáti kusů skříní, truhel, židlí, postelí a kolébek ze Semilska, Turnovska, Novopacka, Českolipska, Brandýska, Hradecka, Pardubicka, Hlinecka, Vsetínska, Hané, Opavska a Těšínska. Tyto sbírky jsou v museu nejstarší a vytvořily základ sbírkové řady ve které se pokračuje dodnes.
Druhým velkým souborem přičleněným k této sbírce byla tzv. "lidopisná kolekce", vytvářená v Národním museu v Praze v bývalém oddělení historické archeologie. Její základ tvořily exponáty Jubilejní výstavy z r. 1891. Přičleněním Národopisného musea k Národnímu museu v roce 1922, v té době Zemskému museu, se sbírky rozrostly o více jak 3500 kusů, z toho sbírka nábytku o cca. 20 kusů. Jsou to převážně židle, intarzované truhly a skříně z Polabí z prvé i druhé poloviny 19. století.

V třicátých letech obohatily sbírku nábytku studijní a sběrné cesty páté vedoucí Národopisného musea doc.Drahomíry Stránské. Z Dalmácie, Bosny, Hercegoviny a z Bulharska přivezla mimo jiné kolem dvaceti kusů rustikálního nábytku. Byly to trojnožky, stolky, stoličky, křesla (stolce), kolébky a truhly. K dalším závažným přírůstkům této etapy patří převody sbírek z Náprstkova musea v Praze v roce 1943. Šlo o konvolut vytvořený v 70. a 80.letech 19. století Vojtou a Josefou Náprstkovými. Z nábytku to je k padesáti kusům skříní, židlí, truhel a kolébek převážně z l.poloviny 19.stol. ze Semilska. Mezi vynikající exponáty patří skříně pojizerského typu s malovanými světicemi sv.Kateřinou, sv.Barborou, P.Marií Bozkovskou, Svatoňovickou a p.
K dalším předmětům převedeným z Náprstkova musea patří sbírka Slovanů a sbírka spisovatele J.Zeyera obsahující též menší kolekci lidového nábytku. Její slovanská část čítá ke dvaceti kusům. Převážně to jsou stolky, židle a truhly dokumentující některé regiony Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Haliče a Ruska. Sbírka J.Zeyera pak dále obsahuje 5 kusů truhliček českého a orientálního původu. Sbírky Náprstkova musea nebyly pojaty do základní sbírkové řady a tvoří paralelní řady se svými původními sbírkovými čísly.
 
 

V tomto období se počty sbírkových kusů lidového nábytku prakticky zdvojnásobily. Vedle četných darů a sběrů se o tento nárůst zasloužila soustavná akviziční činnost dotovaná z fondu nákupu sbírek Národního musea a navíc v 70. a 80. letech pak z fondu Ministerstva kultury vyčleněného pro výkup starožitností ohrožených vývozem. Nárůst sbírek však narážel na nedostatečné depozitární plochy a restaurátorské zázemí. Časté stěhování sbírky do nevyhovujících prostor a vystěhovávání z havarijních prostor neprospívalo jejímu dobrému stavu. Přesto se podařilo velkým nákladem restaurovat kolem sta kusů sbírkového nábytku, převážně z konce 18. a začátku 19. století. Od padesátých let zaznamenáváme též významná badatelská studia v oboru lidového nábytku, která se dotýkají nebo přímo vycházejí z této sbírky. Zahajuje je bývalá vedoucí národopisného oddělení Drahomíra Stránská studií "Lidový nábytek a jeho historické vzory", pokračuje prací "Tvůrci lidového umění" pojednávající o truhlářích z Pojizeří a Mohelna a končí pak řadou studií o lidovém nábytku převážně ze Slezska, publikovanou začátkem šedesátých let. Ze studijních cest po Hlučínsku přiváží Drahomíra Stránská do sbírky 15 ks. nábytku - židle, police, truhly, šperčáky a dlabaná skříň. Začátkem padesátých let publikuje z oboru lidového nábytku studia o lidovém interiéru a výzdobných technikách na lidovém nábytku pozdější desátá vedoucí národopisného oddělení Helena Johnová. Začátkem osmdesátých let pak publikuje studia o lidovém ornamentu na dřevě a o historickém vývoji lidového nábytku. Koncem  osmdesátých let publikuje knihu "Lidový malovaný nábytek", která reprodukuje některé vzácné kusy z této sbírky. K těmto pracím se řadí též studia ze začátku šedesátých let, pozdější jedenácté vedoucí národopisného oddělení Aleny Plessingerové. Ve dvou studiích jsou pojednány otázky existence stolu a lidového interiéru pod Javorníky. K pracím vycházejícím z technologických studií ve sbírce se pak řadí práce z konce osmdesátých let, pozdějšího třináctého vedoucího národopisného oddělení Marka Turnského, zpracovávající slovníkovým způsobem jednotlivé typy nábytku. Vedle jmenovaných prací je nutné z tohoto období zmínit též úspěšné monotematické výstavy z oboru lidového nábytku.V roce 1973 v Národním museu "Malovaný lidový nábytek." Heleny Johnové a v roce 1985 v Letohrádku Kinských "Lidovou židli." Marka Turnského, reprizovanou o rok později na hradě Malenovice u Zlína. Nelze vypočítat domácí i zahraniční výstavy, kde sbírkový nábytek tvořil podstatnou součást výstav, nebo vhodně doplňoval jiné artefakty lidové kultury a umění.
Vedle již zmíněné akviziční činnosti v době po 2.světové válce sbírku obohatily přímé poválečné konfiskáty převážně z Klatovska.
O další konvolut takového nábytku se významnou mírou přičinil Josef V.Scheybal (1897-1967) pracovník Národní kulturní komise pověřený záchranou kulturních statků po odsunu Němců ze Sudet.V letech 1945-48 shromáždil a zachránil mimo jiné velmi cenný soubor lidového nábytku v počtu cca. 150 kusů. Poznámky o původu jednotlivých kusů, které zapisoval na vnitřní strany dveří, podstatně usnadnily jejich pozdější pomístní tříděni. Budiž mu za to vysloveno dodatečné poděkování. Zachráněný nábytek byl svěřen do správy zámku Sychrov a ten přešel rozhodnutím Ministerstva kultury ČSR z 22.4.1976 do majetku národopisného oddělení HM NM, do sbírky lidového nábytku.(viz)
Od šedesátých let je sbírka, vedle evidence v inventárních knihách, zpracovávána tzv. jednotnou katalogizací na katalogizační karty. Od konce šedesátých let je pak sbírka soustavně vedena v samostatné kartotéce. Od poloviny sedmdesátých let do konce osmdesátých let byla celá sbírka zfotografována. Z velké části se o to zasloužil fotograf Národního musea Antonín Bláha. Vedle musejního fotoarchivu byla založena samostatná kartotéka fotografií sbírky. Koncem osmdesátých let vytvořil M. Turnský pro sbírky oddělení databázový program a následně sbírku nábytku zpracoval do databáze na počítači. Pohyb ve sbírce, tj. nové přírůstky, restaurování, stěhování, třídění sbírky a další aktivity, jsou tak dnes soustavně na počítači aktualizovány. Na konec zbývá poděkovat řadě nejmenovaných restaurátorů a správců depozitářů, kteří po celé století tuto sbírku měli na starosti obětavě ji spravovali a i nadále ji opatrují.
 
 

České a Moravské země, Slovensko a sbírkové předměty zahraniční provenience tvoří cca 1456 kusů. Součet obsahuje jen hlavní druhy nábytku. Celkový počet všech sbírkových předmětů sbírky lidového nábytku je dle stavu z konce roku 2007 cca. 1502 kusů.
 
 

Odhlédneme-li od nedatovaných sbírkových předmětů, které s největší pravděpodobností kopírují časovou strukturu kusů datovaných, konstatujeme, že největší zastoupení mají dvacátá, třicátá a čtyřicátá léta 19. století. Tato doba koresponduje s vrcholem rozvoje lidového nábytku v českých zemích. Druhá polovina 19. století svědčí o výrazném poklesu této produkce, poklesu který se nedá srovnat ani s produkcí lidového nábytku 2. poloviny 18. století. Vezmeme-li v úvahu, že produkce z 18. století se do našich dob zachovala hůře, přesto pozorujeme od sedmdesátých let 18. století její stálý nárůst.