VZNIK NÁRODOPISNÉHO MUSEA
S mizející rázovitostí venkova a s rostoucím
zájmem o lidovou kulturu souvisí vzrůst
národopisného studia. U nás národopisný
ruch vyrůstal od počátku z národnostních
poměrů a ze snah o národnostní probuzení,
při čemž se uplatňoval v prvé řadě zájem o
lidovou tradici, písně a podání. Interes
o materielní kulturu a vnější byt lidu posílen byl
zejména za národopisné výstavy Českoslovanské,
pořádané v Praze r. 1895 na návrh
ředitele Národního divadla F. Šubrta,
z níž vzešlo i Národopisné museum. Ačkoli již dříve
někteří spisovatelé věnovali zájem lidovým
krojům a životu lidu po všech stránkách,
byly to přípravy k národopisné výstavě
v četných odborech, které povzbudily a posílily
národopisnou práci. Tehdy pomocí národopisných
odborů po venkově byl získán velmi
hojný materiál ze všech končin československých
zemí a možno říci, že v poslední chvíli
byl zachráněn před zánikem. Část jeho
po výstavě vrácena byla do jednotlivých krajů
místním museím, k jejichž založení často
daly výstavní odbory popud, část zůstala však
v Praze jako základ Národopisného musea,
které bylo výstavním výborem založeno.
Sbírky, v Praze ponechané, byly bezprostředně
po výstavě instalovány v prozatímních
místnostech v paláci hr. Sylva-Tarouccy
na Příkopech péčí a vedením prof. L. Niederla a
již 15. května r. 1896 byly otevřeny
veřejnosti. Správy musea ujala se nově založená
Společnost národopisného musea, později
přezvaná Národopisnou Společností
Českoslovanskou. První těsný útulek,
který byl museu na 10 let propůjčen, již po
několika letech bylo možno zaměniti
novým, když r. 1901 laskavostí města Prahy a
Smíchova byla museu propůjčena za uznávací
činži vila v zahraděKinských.
Do této
rozsáhlejší budovy, ve které je museum
umístěno doposud (celkem 22 síně), byly sbírky
přestěhovány během r. 1902 a 15. května
r. 1903 po nové instalaci, jíž se zúčastnili arch.
V. Roštlapil (zachovávaje návrh arch.
Plečnika), prof. J. Jakubec, prof. L. Niederle, vládní
rada J. Stibral, M. Vanklová a K. Štapfer,
byly odevzdány veřejnosti.
Nové místnosti však záhy přestaly stačiti,
takže mnohem větší díl sbírek musí býti uložen
ve skladištích a ve skříních, neboť
základní sbírky se soustavně po všech stránkách
doplňovaly, až se zmnohonásobily. Když
pak šlo o to, otevříti další
samostatné musejní oddělení, t. j. důležité
oddělení zemědělské retrospektivy a lidových
zaměstnání, které vybudoval prof. J.
Jakubec, bylo nutno získati pro ně novou budovu. I
tu vyšly rady města Prahy a Smíchova
vstříc a propůjčily pro sbírky zadní samostatnou
částbudovy
u vchodu do zahrady Kinských, která později po patnácti téměř letech byla
Zemědělskému museu věnována celá. Místnost
bylo nutno nákladně adaptovati, ale již
na jaře r. 1908 byly sbírky zemědělské,
lidového nářadí, lovu, textilnictví, včelařství,
mlékařství atd. zároveň s velkou sbírkou
modelů staveb instalovány a otevřeny, tvoříce
první museum zemědělství a lidové technologie
v Rakousku. Před budovou umístěn byl
ještě model včelína, dvou studní, kolny
a dvou zahrádek.
Správu obou oddělení vedla Společnost
Národopisného musea, sledující vědecké cíle
jak při doplňování sbírek (zvláště za
vedení prof. K. Chotka), tak i vydáváním publikací.
Národopisné museum bylo tak zabezpečeno
odborně, nikoli však finančně, neboť
Společnost udržovala ústav namnoze jen
z členských příspěvků a subvencí. Za války,
kdy poklesla kupní síla peněz, rozpočet
vzrostl několikanásobně, zatím co příjmy
nestoupaly. Z malých subvencí, kterých
se Společnosti dostávalo, nebylo lze ani
honorovati síly ani udržovati budovu,
tím méně doplňovati sbírky. Společnost musea,
tísněna tímto neutěšeným stavem, obrátila
se na Zemský správní výbor, nabídnuvši mu
dne 7. listopadu 1921 své lidopisné
sbírky s veškerým museálním zařízením. Kroky k
pozemštění Národopisného musea došly
pochopení u referenta, přís. K. St. Sokola, takže
dne 12. dubna 1922 bylo usnesením zemského
správního výboru schváleno převzetí
sbírek Národopisného musea do zemského
majetku a personálu do zemských služeb. Tím
splynuly sbírky Národopisné společnosti
s lidopisnými sbírkami, které byly
shromážděny v bývalém Zemském museu
již od dob jubilejní výstavy péčí jmenovitě
prof. Kouly, který při svém oddělení
archeologie založil selskou síň" s vybranými
ukázkami lidového umění.
Po převzetí Národopisného musea českoslovanského
Národním museem spojeny byly
obě velké sbírky v budově v zahradě
Kinských za ředitelství Dra V. Fabiána a některá
oddělení přeinstalována, sbírky pak
neustále hojně doplňovány. V r. 1929 připojen byl k
museu ještě dřevěný kostelík karpatoruský,
který byl přenesen z Medvědovců u
Mukačeva a v zahradě Kinských postaven.
Po úmrtí řed. dra V. Fabiána, který
museum zvelebil po umělecko-historické
stránce, jmenována jest správkyní dr. Drahomíra
Stránská (od r. 1932).
Jiný osud určen byl druhému oddělení
bývalého Národopisného musea, totiž oddělení
zemědělské retrospektivy. Bylo svěřeno
Cs. Zemědělskému museu, v rámec jehož
činnosti zapadalo. Zemědělské museum,
rozvíjejíc se velkoryse v ústav celostátní se
zemskými odbočkami, spočívající na rozsáhlé
organisaci, přijalo péči o retrospektivu ve
svůj program.
Národopisná společnost, zabezpečivši
budoucnost cenných a bohatých sbírek, které
shromáždila, věnuje se vlastnímu poslání
vědeckému a publikačnímu, vydávajíc vědecký
časopis Národopisný Věstník Českoslovanský,
etnografickou encyklopedii o
jednotlivých krajích Národopisný Soupis
Českoslovanský, sbírku příruček Národopisná
knihovna a j.
Sbírky Národopisného musea rozděleny
jsou v několik oddělení a vystaveny jsou podle
těchto skupin:
Obydlí lidu a jeho zařízení.
Lidové obyčeje a víra.
Ozdobné výrobky dřevěné, kovové a j.
Lidové malby.
Keramika.
Kroje a výšivky.
Kromě toho patří k museu dřevěná zvonice
z Valašska a dřevěný vyřezávaný a malovaný
kříž z Dolních Bojanovic u Hodonína,
umístěné za budovou musejní, kamenná boží muka,
darovaná museu obci Zižkovem, postavená
u horního rybníčku, a dřevěný kostelík sv.
Michaila, přenesený do zahrady Kinských
z Medvědovců u Mukaceva v Podkarpatské
Rusi.
Národopisné
oddělení Národního muzea v letech 19381948
Klára Woitschová