V létě 1976 jako kurátor sbírky Lidového nábytku jsem dostal za úkol převzít do sbírky nábytek po Sudetských Němcích "zachráněný" v letech 1947-1951 Národní kulturní komisí a umístěný v konírně zámku Sychrov.  V roce 1975 tehdejší Liberecký OV KSČ přišel s požadavkem uvolnit prostory bývalé zámecké konírny pro potřeby stranického autoparku. Když se informace o tom začala šířit, tento skutečný poklad lidového umění najednou měl mnoho zájemců. Nejvíc se o něj ucházel Etnografický ústav  Moravského musea v Brně. Přetahovanou, po intervenci tehdejší ředitelky Historického muzea NM PhDr. H. Johnové, na konec Ministerstvo kultury ČSR ukončilo výnosem z 22.4.1976 a přidělilo konfiskát Národopisnému odd. HM NM. Nezbylo mi tedy najít prostor pro umístění nábytku. Tento nelehký úkol byl splněn pronájmem bývalé textilní továrny, tkalcovy lněného a bavlněného zboží Floriana Hübela v Dolní Chřibské - Potoky.(viz) V minulých letech, až do zákazu hygienikem, sloužila jako ubytovna pionýrského tábora. Pak už zbývalo než objednat dva  12ti metrové stěhovací vozy Škoda 706 RTO s návěsy s posádkou 2x4 muži. Jednoho zářijového dne byli připraveni v 7,00 hod. na náměstí Sovětských tankistů na Smíchově. Byli posilněni guláši a rumy z nedaleké hospůdky "Na Růžku", která pro takové hosty otvírala již 5,00 hod. V jednom voze jsem jel já v druhém správce depozitářů V. Štajnochr. Dvouhodinovou cestu 110 km ze Smíchova  do Sychrova jakož i další cesty do Chřibské 2x75 km jsme seděli velmi nepohodlně, na motoru. Na to co jsme spatřili po otevření vrat zámecké konírny nelze zapomenout. V prostoře ca 14 x 10 m zela hromada nábytku naházená až ke čtyř metrovému stropu. Nejhůře dopadly kusy ležící na zemi ve 20 cm vysokém koňském hnoji. (viz) (viz) Z ca 160 skříní a truhel se muselo hned kolem deseti devastovaných kusů odepsat, jako pro sbírku nepoužitelných. 20 let to zde komunisti nechali hnít. Stěhováci prohlásili,  že do těch sr...k nepolezou a chystali se odjet do Prahy. Po hodinovém přemlouvání a nabídnutí proplacení stěhování do více pater a slibu proplacení cesty navíc, na konec začali nakládat. Uznáte, že s lidmi s kriminálními zkušenostmi se vyjednává velmi těžce. Také odmítli nábytek balit do dek, jak jsme požadovali. Řekli, že jim je asi prát nebudeme. Po příjezdu do Dolní Chřibské Potoky jsme zastihly správce objektu jak krmí prasata prošlými pomeranči a banány. Byl  zaměstnancem nedalekého skladu jižního ovoce dováženého z Hamburku. Požádali jsme jej o klíč od bývalé fabriky. Dlouho hledal. Jeden netrpělivý tetovaný stěhovák se slovy, "nebudem čekat", jedním máchnutím kladiva masivní visací zámek urazil.  Začali vynášet nábytek do pater 5ti metrových zvýšených továrních podlaží. Dva z nich z Boxing klubu ČSAD trénovali tak, že se skříněmi na zádech, 4 patra vybíhali po dvou schodech. Pak jsme továrnu uzamkli, oni se slovy "takový krámy nikdo krást nebude". To nás trochu uklidnilo, protože jsme měli obavu, že v podsvětí budou informace o nábytku zneužity. V noci jsme jeli na Prahu. V následujících pracovních cestách jsem nábytek zkatalogizoval (viz), byl vyfotografován a zhruba ošetřen. Stěhování však nebyl konec. Fabrika v následující zimě přišla při vichřici o novou střechu a ani bezpečnost v pustém lese nebyla zajištěna. V květnu 1996 pak fabrika vyhořela. Roku 1981 byla sbírka přestěhována na zámek v Neústupově u Votic. Dnes je celá sbírka umístěna v ústředním depozitáři NM v Terezíně. To je ale už jiný příběh. Nábytek ze Sychrova vytvořil v inventáři souvislou řadu od HM 4 - 93.895 do 94.045 tj. 150 kusů.  Z toho 16 skříní a truhel je datováno mezi lety 1743 - 1799. Namátkou vybírám 93989, 93935 , 93922 , 93903 ,93941, ,93957 , 93961, 93964 .