FRIEDRICH BLUMENTRITT
O selském malovaném nábytku ze Šumavy

V letáku společnosti Dürerbund o lidovém umění a vzdělancích na venkově píše roku 1926 O. Schwindrazheim: "V našem německém selském umění je nebezpečím zániku ohroženo jedno z nejstarších, jedno z nejlíbeznějších a také jedno z nejvzácnějších uměleckých dědictví našeho německého národa vůbec."
Aby oslabil toto nebezpečí v oblasti Šumavy, vyzval (bohužel marně) už před první světovou válkou vlastivědný badatel Josef Blau ke společnému zásahu především učitelstvo. Od té doby jsme utrpěli nenahraditelné ztráty na malovaném nábytku a jiných zdobených předmětech selských domácností. Ano, ty poklady zůstávají nejen na Šumavě, která jimi tak bohatě oplývá, nýbrž i v jiných krajích naší domoviny až neuvěřitelně mimo obzor zájmu veřejnosti. I na vůdčích postech památkové péče je toto "malé umění" přehlíženo natolik, že zasloužilý badatel na poli velkého německého umění Dr. Schürer teprve pod dojmem, který na něho učinila naše šumavská sbírka, rozhodl se věnovat při dalších výzkumných cestách svou pozornost právě i lidovému umění.
Byl pro naši Šumavu nejvyšší čas, když se před více než dvěma lety učitelé ze školních okresů Budějovice, Kaplice, Krumlov a Prachatice konečně podjali organizovaného překreslování maleb na selském nábytku a nářadí. Jako místo uložení sběrových materiálů byly předběžně zvoleny Budějovice a také přitom zůstalo. Až bude sběratelská práce završena, měla by být v hornoplánském Šumavském muzeu zpřístupněna nové mladé generaci.
Když jsme u příležitosti shromáždění Německého kulturního svazu (rozumí se meziválečný prvorepublikánský spolek Der Deutsche Kulturverband) předestřeli nejen hostům snad ze všech částí Sudet, nýbrž i dosud v té věci zcela netečným Šumavanům výběr z dosud zachyceného bohatství maleb na selském nábytku, šlo opravdu jen o pouhý zlomek záchranné práce vykonané na tomto poli učiteli z naší oblasti.
Přehledné uspořádání vystaveného materiálu musí učinit dojem na každého z návštěvníků; jedněm dá znát,jaké poklady naivní a ryze německé selské nábytkové malby Šumava vůbec skrývá; jiným, zvláště pak učitelům a vychovatelům umožní v širší míře zprostředkovat úctu ke kulturnímu dědictví zde shromažďovanému, jehož samotná dobře vedená prohlídka (jde o barevné kopie maleb v originální velikosti) by měla školní mládež podnítit k vlastnímu tvořivému zpracování. Nikoli v poslední řadě tak mohou být i nově získány zdobené materiály z nevyčerpatelně bohatých podnětů selské tvorby, včetně domácí ženské ruční práce, vše v duchu staré německé lidové tradice našich předků.
Všichni návštěvníci výstavy musejí shodně uznat, jak zdravý vkus tu projevili lidoví tvůrci, jak prvořadou vzácností jsou ty původní výtvory obyčejných truhlářů a malířů. Nejen snad znalce umění, ale každého člověka, kterému není cizí národní cítění,musí vzít takříkajíc u srdce ryzost a síla výrazu, který ty selské malby představují za celé vůbec venkovské společenství. Ten, koho jako učitele, žáka či řemeslníka podnítilo lidové umění k vlastní tvorbě, bude bohatě duchovně odměněn a především pevněji spjat s naším národním celkem.
Když, jak alespoň doufáme, přesvědčí naše výstava své návštěvníky o opravdu živoucích hodnotách zachráněných materiálů, může její další oddíl "Jak se sbírá lidové umění" instruovat nejširší kruhy, jak se na této záchranné práci také činně podílet.
Musí se nám podařit opakovaným představením zachráněné selské tvorby podnítit podobné k poznání i ke spolupráci inspirující akce ve všech zeměpisných oblastech naší německé domoviny. Společným úsilím učitelských a jiných spolků už ostatně započala sběratelská práce ve všech sudetských územích. Pokud nalezne naše výzva a příklad následovatele všude až k úplné dokumentaci lidového umění včetně všech dalších odvětví národopisného výzkumu, pak bude naše společné dílo i mezníkem ve zkoumání lidového umění, při čemž poznávacím znamením nových přístupů bude jednotná, cílevědomá činnost široké fronty správných lidí na správných místech.
V daném případě chceme dosíci společnou prací národně, sociálně i hospodářsky tak významného cíle, jakým je co nejúplnější sbírka sudetoněmeckého selského malovaného nábytku a selské výtvarné tvorby vůbec poprvé na základě součinnosti všech sudetoněmeckých územních oblastí, abychom ji pak i mohli předat svým potomkům.
A poněvadž se vůdčí místa sudetoněmeckého kulturního života v úsilí o co nejlepší využití sběratelské práce zavázala postarat o snadnou přístupnost kresebné dokumentace vědě, výuce, vytvořila naše národní skupina optimální předpoklady ke znovuoživení lidové tvorby vůbec.
Naši potomci stanou v radostném úžasu nad duchem a bytostným svérázem, který promlouvá z prostých výtvorů jejich předků. Budou se cítit povinni ve stejném duchu pokračovat! Naše děti nám poděkují za naši práci na uchování toho, oč budou pečovat dál, poněvadž to opravdu náleží nám všem.
Už ta nejbližší budoucnost předloží vůdčím místům německého kulturního života účet z toho, zda naše nové národní společenství dokázalo odvést ve shromažďování dávných kulturních hodnot skutečně dokonalou práci.
Ten, kdo se jen příležitostně octne tváří v tvář malovanému selskému nábytku, označí ho nejvýš za docela zajímavou záležitost a snad i dospěje k názoru, že se té práci prostých rukou nedá upřít jistá urozenost. Skutečnost, že ty předměty nesou i nespornou pečeť osobnostní, může se zjevit toliko tomu z nás, komu je poskytnuta možnost srovnánívětšího množství exponátů z různých krajinných oblastí. Taková možnost je ovšem skutečně vzácná. I mezi mnoha muzejními sbírkami jsou v nejlepším případě pouze výjimkou takové, které se mnohdy náhodnými přírůstky dopracovaly uceleného obrazu selského nábytku svého okruhu, a na daných příkladech muzejní vedení pak dokáže sotva říci, zda jde o ukázky skutečně charakteristické.
I od národopisných badatelů staršího ražení, kteří čerpali svůj názor jen z osobních pochůzek v místě nebo okolí, aby vůbec měli před očima větší počet malovaných kusů selského nábytku, se dá sotva očekávat skutečný přehled o bohatství této tvorby. Ten se dá získat skutečně jen na základě sbírky překreslených typických maleb selského nábytku celé krajinné oblasti, uspořádané podle jednotlivých školních obcí a okrsků, případně církevních farností a předestřené k přehlednému srovnání. Možné je to jen tehdy, podaří-li se badateli shromáždit práce široké fronty kreslířů ze všech školních obcí, jak se to u nás na Šumavě děje už po více než dva roky.
Z toho, co se dá vidět v plnosti sebraných ukázek, vyplývá nejen - jak už známo -, že totiž každá krajinná oblast má své charakteristické zvláštnosti nábytku i maleb na něm (nejlépe je to asi vidět na ukázkách z Chebska), že navíc jedna za druhou vykazují nápadné typy, ba není nijakou vzácností, že i uvnitř těchto okruhů má třeba malá skupina vesnic svůj nezaměnitelně zvláštní ráz.
V tomto směru povede vyhodnocení sběratelské práce, která probíhá na celém území Sudet, k opravdovému poznání lidového umění. Mnohé muzeum pak přiměje k tomu, aby dosud uchovávané náhodné kusy selského nábytku nahradilo ukázkami vskutku typickými, které do těchto institucí patří, pokud se ovšem chtějí stát místy poučení nejširších vrstev v opravdu novém duchu.
Na Šumavě, o jejímž lidovém umění se tak málo ví, rozlišujeme dnes při prohlížení došlých kresebných kopií často už na prvý pohled příslušnost zdokumentované malby k okolí jednotlivých krajinných center a budeme umět Šumavskému muzeu v Horní Plané doporučit celou řadu skutečně charakteristických kusů selského nábytku.
Naše výstava, uskutečněná i díky porozumění a podpoře firmy L. § C. Hardmuth, stejně jako spolku Der Deutsche Kulturverein, jimž dnes i v budoucnu náleží ocenění nemenší než iniciátorům a zpracovatelům projektu z řad učitelů městských i venkovských škol včetně jejich žáků, má odborníku i laikovi poskytnout na vystavených exponátech, přehledně uspořádaných podle školních okresů, možnost srovnání zvláštních rysů jednotlivých šumavských územních oblastí.
Z příkladů povrchové výzdoby selských truhel jsou výrazné ukázky z Krásné Hory (Schönberg) a přilehlého okolí Českých Žlebů (Böhmisch-Röhren), z oblasti kolem Horní Plané (Oberplan) a také z Křišťanova (Christianberg) a Spálence (Brentenberg) nedaleko Zbytin (Oberhaid), jmenovitě pak nádherné obměny původních malebných vzorů z rukou křišťanovské truhlářské a malířské rodiny Nusko.
Řada obměn toho typu, označovaného přímo jako "křišťanovskátruhla", je snad nejcennějším projevem nové lidové tvorby, spjaté s rodnou krajinou. Spolu s jinými příklady svědčí o tom, jak je prostý člověk schopen obměňovat i výrazně osobní motiv, zde dokonce v podobě svatební truhly určené jednotlivě každému novomanželskému páru ve vsi.
Poznat několik takových typů selské zdobnosti, kolem kterých se řadí celý věnec výtvorů v lidovém duchu, by mělo být stálým úkolem v převažující většině německých krajů. Získal by se tak základ trvalé hodnoty, který by v místech svého vzniku nalezl pak zejména ve škole a v řemesle jistě patřičnou péči a další možnost rozvoje.
Snad tato výstava dokáže přesvědčit o tom, že shromažďování lidového umění je skutečně v duchu doby úkolem národním a že jeho využitím lze dát ne-li každé vsi, tedy každé německé krajině nový, tradicí napojený obsah. Po boku lidu tu bude stát jako kulturní dozor učitel a řemeslník umělec, aby poskytli radu a ukázali cestu.